O víkendu 18-20.2. jsme si udělali vandr. A pesani šli s náma. Jak vandr probíhal si lze přečíst v kronice kmene. A jak jej snášeli pesani?
No, samozřejmě štěstím bez sebe, že maj tolik možnosti k pohybu. Až na to, že po několika kilometrech pochopili, že běhat od nejrychlejšího k nejpomalejšímu není taková zábava a stačí si jen počkat…
A malý Indy? Po nějaké době si občas kníknul. Pak začal kníkat víc – ale furt statečně šel. A poslední kilometr vyloženě nadával, proč už zase jdeme… Upřímně – i já jsem toho měl plný boty. Nakonec ale vše dobře dopadlo a všichni jsme si odpočinuli… a pesani po chvíli odpočinku mohli zase řádit :-)
(omluvte sníženou kvalitu fotek)
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.