Vyjeli jsme si zatábořit a s Indym s náma jel i jeho velký „brácha“ – Elixír. Kluci si to užívali, co to šlo. A protože do tábora přijela i holčina Avi (parson russell teriér), která byla sice maličká, ale mrštná tak, že ji nedohonili, ať se snažili, jak se snažili, tak kluci spali přes den jako zabití a těžce uběhaní. Teda hlavně Indy, kterýmu to nedalo, a zkoušel to znovu a znovu. Elouš pochopil, že na to prostě nemá, a jelikož už má přece rozum, nebude běhat za každou „sukní“.
Jelikož bylo celkem teplo, tak výlet do vody působil jako ideální. Teda jak pro koho. Elixír vlezl do vody, nahodil výraz „tady jsem aligátorem já“ a byl v sedmém nebi. Na opačné stupnici štěstí byl ale Indy. Voda ho zajímala, lákala, ale strach z ní měl neskutečný. Vlezl do ní až tehdy, když jsme všichni byli dostatečně daleko a on byl jediný na břehu. Pravda, napoprvé plaval víc jako koza (plácal nohama tak, že spíš házel vodu nad sebe, než že by plaval), ale nakonec si vlez do vody zopakoval ještě dvakrát. Byl to prostě hrdina! Takový strach a přesto jej překonal.
Poslední den táboření převzala ode mne žezlo výcviku psů malá Verunka. Moc se jí líbilo, že pejskové si lehnou a sednou, když řekne. A že taky umí k ní přijít a ten malý štěknout :-). A Indy závěr táboření korunoval tím, že vylezl na „střechu“ šeltru. Bohužel vyfotit se nám jej nepovedlo…
Doposud nebyl zaznamenán žádný komentář.