&imgsrc=http://bernak.yucikala.net/indian/images/logo_small.gif){kind=link}
Bojíme se zvuků (petard, střelby)
(20.1. 2012)
O Silvestru byl Indy za gurmána
Indoušek si ale nevybral nejlepší období pro zahájení strachu - konec listopadu. Tedy prakticky před silvestrem. Měsíc je příliš krátká doba na to s problémem něco výrazně udělat... ale přeci se jen trochu zadařilo.
Už před Silvestrem, když jsme byli v Písku, se opravdu bál. Odmítal piškoty, hledal útočiště. Nakonec přeci jen strach trochu povolil a i když se bál, už nejančil jak na lesy. Vždycky byl pochválen, když "strach" pominul a zůstal ležet na místě. Bylo ale vidět, že mnohdy je k zemi úplně přikovaný... Takže před Silvestrem měl chudák trénink mnohem intenzivnější. A o Silvestru? Na prostranství se bál tak, že sem na něm musel sedět. Ale když byl v místnosti, tak to bylo mnohem lepší. Stres jsme pak zacvičili cviky sedni, lehni vstaň s pořádným balíkem piškotů. A to se mu líbilo aj chutnalo :-).
Indy vidí horu jídla
Jak trénujeme?
Po poradě se znalejšími, jsme začínali opatrně. Ale za to celkem denně. Vždycky u večeře mi "náhle" vařečka zabouchla do kovové misky. To víte, že se lek a přestal sledovat misku. Hlad byl ale mocnější. Po několika týdnech už takovýto hluk ignoroval a tak se začalo vařečkou bouchat intenzivněji. A taky - ještě později, jaksi pokud zvedl hlavu z misky, začalu mu miska utíkat. A to samozřejmě bylo mnohem horší, než nějaký randál.
Když jsou někde kovová vrata, dostane Indoušek příkaz lehni a zůstaň. A pak někdo "jakoby" náhodou do vrat kopne. (to se bojíme taky).
A máme novinku - boucháme pytlíky. Během jídla se prostě nafoukne pytlík a práskne. Pomalu začneme přecházet na bouchání pytlíků a podobného venku. Bez jídla.
Snad se toho strachu odnaučíme. Je to o nervy všech. Páníčka, který má svého pejska moc rád a pejska, který musí překonáv at strach...