Není nad botu

Kdysi jsem Indymu daroval na hraní dvě už skoro rozpadlé boty. Povětšinou si jich všímal okrajově… ale najednou objevil Ameriku a nebylo nad lepší hračku! Se zápalem made by Solo Sušice se pustil do první.

Několik dnů se s ní mořil a pak náhle – podrážka oddělena od kůže. A ta kůže – jak na ni byl hrdý! Když už ji pučil, tak na chvilku. Dal jasně znát, že time‘s up – a máme mu ji vrátit. Vše věnoval své utržené kůži z boty. Pomalu kam šel, tam si ji vláčel.

A postupně celou kůži rozkousal na padrť.

A tak objevil druhou darovanou botu. Bylo vidět, že zkušenosti nějaké nabyl, neb nasadil noční směnu. Podrážka, která se večer nacházela u kůže, byla ráno nemilosrdně oddělena. A po zbytku boty následujícího (konce) dne jsem marně hledal…

Inu, houbelec kupovat hračky ve zverimexu. Starý boty nosit :-) (a plyšáky taky – u nich je nejlepší zábavou vynadavání střev)