Indy a dřevo – tahali jsme, taháme a tahat budem

I vyjeli jsme si na týden zatábořit na Šumavu. A Indy jel samozřejmě s námi. Je to velký táborník, který rád pomáhá (s mytím nádobí) a vůbec dává radost všem tábořícím.

Jenže po docela dlouhou dobu jsme tábořili ve třech – včetně Indouška. A tak, když se vyrazilo na dřevo, tak jsem se rozhodl jej zapojit. K popruhu jsem mu přivázal menší soušku a ať zkusí trochu toho tahu. Vždyť původně berňáci dřevo tahali.

Netušil jsem ale, že to bude mít u něj takový úspěch. Dával sice přednost nárazovému dlouhému běhu před konstantním tahem, ale jak se později potvrdilo, velmi se mu to zalíbilo. Jak jsem začal kácet soušky, už se k nim (na zemi) stavěl a chtěl tahat. Jednou mne předběhl a radostí vyběhl dřív, než jsem stihl soušku uvázat. To se pak panečku divil, že to jde nějak lehce :-).

Dokonce jsme ho jednou vyloženě naštvali, když jsme mu nedovolili tahat dřevo (nešlo o soušku, ale o odřezky z kácení stromů – tzv. melouny). Ono to totiž nebylo prakticky možné. Ale vysvětlujte mu to.

Při tahu jsem mu pomáhal tím, že jsem přizvedával za potah (lano) soušky – aby se nezasekávali o kořeny. Zasekávání jej totiž strašně štvalo a místy i demotivovalo. Ke konci táboření dokonce věděl přesně, kam soušky chci odtáhnout.