Začátkem října se konala klubová výstava berňáčků. Jelikož Indy ke splnění bonitace ještě jednu výstavu potřeboval, tak jsem jej tam přihlásil. A rovnou i s Elixírem. Po zkušenostech z Mladé Boleslavi jsem věděl, že jsou oba ve výstavním prostředí naprosto mimo. Ale i to, že za to až tak moc nemůžou. Potvrdilo se mi totiž to, co jsem tušil... Jinak dopředu musím říct, že s výsledkem jsem celkem spokojený. Mám psa, který něco dělá (a umí) a ne šampóna, takže s vítězstvím jsem fakt nepočítal :-).
Indy, v pubertě největší, zapomněl na všechno z cvičáku a stal se prakticky naprosto neovladatelný. Jakákoli snaha o cokoli s ním, pokud nesouvisel o s fenou, byla ignorována. Jen jsem s ním vešel do kruhu, už jsem věděl, že dneska fakt nepořídí. Jeho schopnost chůze vedle páníčka byla na bodě mrazu. Stejně jako jakékoli další soustředění/vnímání příkazů. O tom, proč tomu tak bylo se rozepíšu níž. Suma sumárum - výsledek VD, je vlastně víc než uspokojivý.
Večer jsem si s Indym zacvičil a byl to úplně jiný pes - vyrovnaný, klidný a cviky na zkoušku ZZO dělal na jedničku...
U Elixíra jsem očekával, že bude ještě horší než Indym jelikož má větší sílu. Evidentně ale chlapec zmoudřel a tak se už nehonil za každým psem (teda fenou). Byl klidný, vyrovnaný. Nestíhal jsem zírat. Prostě měl všechno na háku.
Jelikož rozhodčí byl němec a mluvil německy, tak výtky nevím, páč sem mu nerozuměl a posudek je nečitelný (takže k přeložení nepoužitelný). Dostali jsme VD (a rád bych věděl proč - na rozdíl od strašného předvedení s Indym byl Elixír úplně jiná liga). Ale VD taky není špatný. Zvlášť když vím, že jeho bílé ponožky svádí nepozorné rozhodčí k přesvědčení, že má nohy nakřivo (nemá, jen je to supr optický klam).
Ale abych ho nepřechválil - na svodu plemeníků už ty vůně kolem taky nedal a musel čuchat... ale i tak byl výrazně klidnější.
Elixír byl tak u mě hrdina.
Výstavy nemám rád. A vím proč. Následující řádky jsou z pohledu majitele pubertálního psa, který, spatřivše voňavou (hárající) fenu, má zatmění slunce, měsíce a jaderný výbuch v hlavě, kdy následuje 100% schopnost neslyším a nevidím tě páníčku, na piškoty/buřty/cokoli dobrého ti páníčku kašlu a řezej, křič si, je mi to úplně jedno, protože tahle fena tak voní...
Hezká ženská dokáže slušně zamávat s chlapem. Takže rozumím tomu, že voňavá fena se psem taky dobře zamává. Psi se ale většinou postupem času zklidní.
Je pak moc fajn, když zjistíte, že v kruhu se vám vyčůrala fenka. Nebo když si nějaký majitel s fenkou po které se otočí skoro každý kolemjdoucí pes, stoupne ke vchodu do kruhu (jako by si ji nemoh někde nechat). Ještě lepší borci si do vstupu rovnou sednou. Já osobně bych takového majitele nejraději roztrhal na kousky...
A to nemluvím o tom, že je sice zakázáno vystavovat hárající fenu, ale zplna hrdla se na to peče.
Postupem času se kruh a jeho okolí stává víc a víc počůranější. Čímž pádem se v psech začíná zapínat teritoriální instinkt, kdy nejen, že musí vědět, čí, že to je tady je (tedy čuchat kde se dá), ale i případně vše přeznačkovat...
Z výše uvedeného (tedy strkáním fen psům pod nos plus počůrávání kde čeho) je tedy jasné, že mladí psi v pubertě nejsou schopni se soustředit, natož pak dát alespoň výkon za 4. Indy v tom opravdu nebyl sám.
Přitom by stačilo tak "málo":
Ona by ta výstava pak byla taky o něčem jiném. Minimálně v třídě mladých by bylo mnohem víc klidnějších psů a tudíž i lepších provedení. A možná, že by se pak vyrovnaly síly mezi těmi, co jsou už prakticky dospělí a těmi, co jsou více ještě štěnětem. Ono, když vám u štěněte vyčítá rozhodčí, že vypadá jako štěně, tak máte pocit, že je buď debil nebo blbeček...
|
|
|
|
Chvíle pro zklidnění | Kontrola zubů (chybějící zub nevadil) | Tady je vidět, jak moc nechce chodit :-) | Kdepak, soustředěnost odešla... |
|
|
|
|
Eloušek si vychutnává sluníčko | Kontrola zkusu u Elixíra | Elixír před rozhodčím | Elixír na svodu plemeníků |
|
|
|
|
Kouzelné štěně | Elixír je prostě krasavec | Unavený Elixír spinká | Unavený Indy byl po výstavě úplně zničený :-) |